Jičín

V minulosti bylo město chráněno hradbami se zesílenými baštami a obklopeno příkopem. Části opevnění jsou dodnes dochovány po celém obvodu historického středu města.

Největší rozmach město zažilo za vlády Albrechta z Valdštejna, který z něj učinil centrum svého panství.Albrecht dal Jičín velkoryse přestavět a dokonce zde razil vlastní mince. Do dnešní doby si město zachovalo historický ráz a jeho návštěva zanechá nezapomenutelný zážitek. Historické centrum města tvoří náměstí, které je ze všech stran lemováno podloubím.

Svůj název Jičín pravděpodobně získal tím, že patřil královně Jitce (Jitčino město - Jičín). Dnes je Jičín městskou památkovou rezervací, ve městě i jeho okolí najdeme řadu historických památek. Z turistického hlediska je výchozí branou do Českého ráje a do Prachovských skal. Malí návštěvníci mají město Jičín spojeno s pohádkovou postavou loupežníka Rumcajse.

Malebné, historické, ale i moderní a dynamické – všechny tyto i další přívlastky vystihují rozlohou i počtem 17 tis. obyvatel nevelké město Jičín. Díky své poloze v půvabné krajině Jičínské pahorkatiny, která je přirozeným vstupem do překrásné oblasti Čech, je také často nazýván branou do Českého ráje. Historicky se jedná po nepříliš vzdálených Krkonoších o druhou turisticky významnou oblast Čech, i dnes známou jako jedna z mála oblastí i v cizině.

Díky úrodné půdě a dalším příznivým podmínkám byla tato krajina s různou intenzitou osídlena již v průběhu celého pravěku, Jičínsko rovněž patří mezi oblasti s nejstarším slovanským osídlením.

Samotné město Jičín bylo založeno na půdě královských statků v rozmezí let 1297 – 1304, zakládací listina se však nedochovala. Od poloviny 14. století pak jeho dějiny utvářelo až do 20. století několik šlechtických rodů, nejvýznamnějšími z nich v době předbělohorské byli Vartenberkové, Trčkové z Lípy a Smiřičtí. Nejvýraznější přeměna z původně dřevěného ve výstavné kamenné město proběhla v době, kdy se město stalo majetkem ctižádostivého vojevůdce a politika počátku 17. století Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Umístěním úřadů, manufaktur a škol z něj učinil rezidenční sídlo a hospodářské centrum svého frýdlantského vévodství a přirozeně se snažil, aby celé jeho území bylo uchráněno válečných hrůz. Odtud také pochází název Terra felix, neboli Štastná země. Valdštejnovy ambiciozní plány nebyly díky jeho násilné smrti v roce 1634 kompletně dokončeny, přesto se město dodnes pyšní realizovanou koncepcí a objekty jeho italských architektů. Je rovněž součástí vzácné evropsky ojedinělé barokní krajinné kompozice, což dodnes rozhodujícím způsobem určuje jeho charakter.

Pro vzácný komplex dochovaných památek vysoké historické a umělecké hodnoty bylo historické jádro města vyhlášeno již v polovině minulého století městskou památkovou rezervací. I proto mohou návštěvníci obdivovat krásné na svoji dobu přímo velkolepé náměstí s podloubím a mnoha historickými domy, které zdobí především barokní zámek, propojený krytým schodištěm s kostelem sv. Jakuba Většího. Dominantu pak tvoří oblíbené vyhlídkové místo Valdická brána, na opačné straně náměstí pak najdeme kostel sv. Ignáce v těsné blízkosti další valdštejnské památky – jezuitské koleje. Nedílnou součástí již zmíněné krajinné kompozice je letohrádek Valdštejnská lodžie s parkem Libosadem, kterou s centrem města spojuje čtyřřadá lipová alej.

Do evropské historie se Jičín zapsal ještě dvakrát v 19. století. V roce 1813 se na jičínském zámku v tzv. konferenčním salonku sešli představitelé tzv. protinapoleonské koalice. První výsledky těchto jednání, která probíhala i v Jičíně, se projevily již 16. - 19. října 1813 v bitvě u Lipska, kdy byl Napoleon poražen a zachránil se pouze se zbytky svého vojska.

Naučná stezka připomíná jednu z nejtragičtějších událostí v dějinách města, kdy 26. června 1866 se zde odehrála bitva rakouské a pruské armády, ve které zahynulo okolo 6 tisíc lidí. Stala se významným mezníkem celé války.

Popis znaku města Jičína
Na modrém štítě je stříbrná městská hradba s cimbuřím o čtyřech stínkách mezi dvěma věžemi. V hradební zdi je brána s otevřenými zlatými vraty s vytaženou zlatou mříží. Nad ní je malé okénko. Věže jsou čtyřhranné a mají špičaté červené střechy se zlatými makovicemi. Nad hradbou mezi věžemi je vartemberský štítek